Alexandr Sýkora

Děti z "děcáku" nejsou pouze kriminálníci...

30. 06. 2016 1:00:00
Po dlouhé době jsem se rozhodl napsat další článek s tematikou dětských domovů. V dnešním blogu se zaměřím především na život dětí po opuštění dětského domova.

Několikrát jsem v mnoha diskuzích pod články, které měly něco společného s dětskými domovy četl, jak jsou ty děti nevychované a jak jejich životní cesty končí v nápravných zařízeních a další podobné "výroky". Je mi zcela jasné, že ne každý si dovede představit prostředí dětského domova, čemuž jsem se věnoval v jednom z mých předchozích článků, kde jsem vysvětloval jaké to je žít v dětském domově, ale i tak mi přijde nemístné odcházející děti z dětských domovů okamžitě třídit na kriminálníky a ty, "co si budou rádi chodit pro sociální dávky".

V dětském domově jsem již osmým rokem a troufám si říct, že jsem v tomto odvětví dosti zkušený. Za mého působení jsem poznal desítky dětí a také se mi nepochybně naskytla možnost sledovat životní cyklus některých bývalých klientů tohoto zařízení a je mi zcela jasné, že tímto některé čtenáře překvapím, když s klidným svědomím řeknu, že většina z těchto mladých lidí vede svůj život na výborné úrovni.

Základem toho všeho je mít daný cíl, cíl, který jasně vyjadřuje to, čeho chci do budoucna dosáhnout. Plno těchto "odcházejících" mi vyprávělo, čeho chtějí po odchodu z dětského domova dosáhnout, kde chtějí žít, jak se živit a jakou chtějí mít rodinu. Většinou to byly představy, které byly dosti reálné. Je to pár let, co jsem seděl s kamarádem, který je o tři roky starší a povídali jsme si o tom, co "bude za pár let". Z jeho úst jsem vycítil, že si stanovil jasně daný cíl, který je poměrně dobře dosažitelný - chtěl by podnikat stejně tak jako jeho strýc v oboru stavebnictví - konkrétně rekonstruovat byty a další podobné aktivity. K jeho poslání chtěl být značně připraven a proto vystudoval střední průmyslovou školu stavební a poté ještě navštěvoval tříleté studium na Vyšší odborné škole. Po jeho odchodu z dětského domova se okamžitě zapojil do podnikání v tomto oboru a vede si velmi dobře. Před několika lety náš dětský domov opustili sourozenci, kteří oba dva vystudovali konzervatoř a nikdo by si při pohledu na jejich kariéru nepomyslel, že to jsou "děti z děcáku". Tímto samozřejmě nechci tvrdit, že všichni, co si dětským domovem prošli, jsou "zlatí". Zažil jsem také odchody pár jedinců, kteří stěží dokončili učební obor a jejich život závisí na příjmu ze sociálních dávek, ale těch je opravdu málo. Povětšinou jsou to ti, kteří si mysleli, že budou sedět v kanceláři a pobírat mzdu okolo třiceti tisíc korun a "nic nedělat". Těm já říkám "Scifaři" (Mají totiž SCIFI představy). To, jak samotný člověk po odchodu z dětského domova dopadne, závisí jak na samotném přístupu daného člověka, ale také na přístupu konkrétního zařízení. V našem dětském domově se jasně dbá na to, aby dítě dané studium ukončilo úspěšně a poté je čistě na jeho rozhodnutí, zda bude nadále studovat nebo se vydá do života. Pokud se rozhodne pro následující studium, dětský domov ho v tom podporuje a nebrání mu v osobním rozvoji.

Prosím, pamatujte si tedy, že odcházející děti z dětských domovů nejsou pouze drogově závislí, nepřizpůsobiví a kriminálem zkušení občané, ale také lidé na úrovni...

Autor: Alexandr Sýkora | karma: 16.65 | přečteno: 416 ×
Poslední články autora