Alexandr Sýkora

Stop rušení dětských domovů a povinným odchodům dětí do pěstounské péče!

17. 04. 2016 10:15:04
Vážení a milí čtenáři, vzhledem k tomu, že jsem si tento blog založil především k tomu, abych přiblížil jaký je život v dětském domově, dovolím si tímto článkem reagovat na situaci okolo problematiky dětských domovů..

Dříve, než vůbec začnu psát, bych Vás chtěl uvědomit o tom, že nejsem žádný rozvážný člen různých internetových diskuzí, které pojednávají o dětských domovech, ale přímo klient jednoho z těchto zařízení, která spravuje Ministerstvo školství ČR. Pokud Vás napadají otázky na téma jak se v Dětském domově (DD) žije, budu se tomu pravidelně věnovat v následujících článcích, nyní však k aktuálnímu tématu transformace omezení a reformy dětských domovů a větší podpoře pěstounských rodin.

Pokud se mám zamyslet nad samotnou myšlenkou toho všeho, určitě jsem toho názoru, že to "někdo" myslí v dobrém. Nikdo z nás nechce, aby byly naše děti umisťovány do různých ústavů a domovů, ale pokud to situace v rodině daného dítěte jinak nedovoluje, je to pro dítě dobrá cesta. Můžete si myslet, že to tak není, ale věřte mi, že je. Sám mohu mluvit ze svých vlastních zkušeností. V DD jsem od svých čtrnácti let, kdy jsem odešel od matky kvůli špatné finanční situaci, která byla zapříčiněná především neschopností matky najít si zaměstnání a také tím, že otec řádně neposílal alimenty, k čemuž se někdy také vrátím. Nyní jsem zde osmým rokem a nemůžu si na nic stěžovat. Bydlím v jednom ze startovacích bytů, kde se sám připravuji na samostatný život a studuji na Vyšší odborné škole. Před tímto studiem jsem absolvoval výuční list v oboru železničář a následně jsem obdržel maturitní vysvědčení za studium na nástavbovém oboru. Díky dětskému domovu si tedy mohu jít za svým vysněným cílem a především vstoupit do samostatného života připraven a naučen.

Jsem zcela obeznámen s tím, že se v tomto státě dějí věci, nad kterými člověk může přemýšlet několik desítek minut a stejně nepochopí, k čemu došlo, ale nemyslím si, že tento krok, který se zde plánuje, by byl tím dobrým, který by naše Vláda ráda učinila. Ačkoliv jsem do DD přišel v začínající pubertě, poznal jsem a nejen v tomto domově, velký počet dětí, které potkal jiný osud a v domově jsou umístěny a nebo byly již od malička. Většinou se jednalo o děti, které někdo odložil a nebo také o sirotky. Většina z nich prostřednictvím dětského domova našla své podporovatele a nebo také pěstouny o kterých se v dnešní době dosti diskutuje. Věřte, že většina dětí, které znám a které odešly do pěstounských rodin, usilovala o návrat. Ať už jen kvůli tomu, že se dětem zkrátka ve své nové rodině nelíbilo, a nebo také z jiných různých důvodů. Sám osobně jsem se setkal s případem, kdy byl chlapec umístěn do pěstounské rodiny, která se zdála jako výborné řešení pro něj samotného svým výborným přístupem k samotnému chlapci, ten se však za půl roku vrátil s velkými podlitinami a se slovy, že už by nikdy více s těmi lidmi nechtěl mít nic společného. Znám i případy, kdy se ty děti měly opravdu úžasně a jejich náhradní rodiny je výborně podporovaly, ale pokud bych měl opravdu tyto případy počítat, těch špatných by bylo několikanásobně více než těch s dobrým koncem.

Pokud bych se měl i nadále zabývat samotnými pěstouny, nechci je všechny hodnotit jako celek, opravdu se najdou i ti, kteří to myslí dobře a přidělenému dítěti se snaží dát opravdu vše. Otázkou je ale to, zda je dobré řešení všechny děti, které jsou ve věku do sedmi let umísťovat do náhradních rodin automaticky. Je známo, že dlouhodobých rodin není dostatek a u těch profesionálních může docházet k tomu, že si samotné dítě budou přehazovat rodiny jako horký brambor a jeho cesta životem nebude tolik optimální jako v dětském domově, kde mají stálé zázemí a klid. Pokud vím, tak právě náš dětský domov se snaží děti umisťovat ve spolupráci s orgánem sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) do rodin jen pokud si je opravdu jistý kam dítě posílá a je za tuto aktivitu plně odpovědný. V podstatě každý DD má povinnost nahlašovat vhodné děti určené k možnosti přechodu do náhradní rodiny do registru. Tento zdlouhavý proces má ovšem občas i špatné výsledky, zkrátka dítě do rodiny umístěno být nemůže ať už z nedostatečného materiálního a nebo jiného plnění od náhradní rodiny.

Dalším aspektem proč toto opatření nepřijímat je jednoznačně fakt, že je pěstounská péče dělena na dva druhy. Jedná se o takzvané dlouhodobé a profesionální pěstounství a i zde může docházet k zneužívání státní pomoci. Dnešní pěstoun je v podstatě zaměstnanec, který se stará o přidělené děti a pobírá na tuto činnost státní příspěvek podobný mzdě. V praxi to znamená, že pěstounovi stát z jeho přidělené částky strhává daně a povinné odvody. Tato "mzda" se vypočítává podle přidělených dětí, které má pěstoun v péči a pohybuje se od osmi do dvaceti tisíc v závislosti na počtu a zdravotním stavu přidělených dětí a to v případě té klasické pěstounské péče. Co se týče profesionální péče, zde si může pěstoun přijít na slušné peníze i když aktuálně o žádné dítě nepečuje. Jedná se o částku dvacet tisíc korun měsíčně. V tomto případě se mi nechce ani pomýšlet na to, kolik peněz se zde, v ČR, jen tak vyhazuje z okna. Částky, o kterých jsem teď mluvil, nejsou úplně jediným příspěvkem pro pěstouna. Jsou zde ještě tzv. peníze na pokrytí potřeb dítěte, které se pohybují v rozmezí mezi 4500 - 6600 Kč za měsíc na jedno dítě a jsou závislé na věku dítěte.

Nedávno se také v médiích řešilo, proč a kolik vyplácí stát na děti z dětských domovů. Pokud se nepletu, jednalo se o částku cca čtyřicet tisíc korun. Na různých internetových diskuzích jsem se dočetl různé názory, ať už chápajícího i nechápajícího charakteru. I to se Vám pokusím přiblížit. Ano, jedná se o tyto částky a pro někoho to může být opravdu vysoká suma. Musíte však ale také myslet na fakt, že se z těchto peněz platí jak zaměstnanci, kteří se o nás starají, tak nájem, energie, ale také naše lidské a materiální potřeby. Z těchto peněz si pořizuji v podstatě vše, co je pro mě potřebné a nutné.Tudíž je tedy i vcelku prokazatelné, kam peníze, které jsou určeny na potřeby a samotný život dětí v dětském domově, putují.

Prosím, zamyslete se nad tím, co vlastně vůbec podpoříte, protože se jedná o docela závažnou situaci, kdy si sami určujeme, co bude s dětmi, o které se někdo nedokáže, a nebo nechce postarat i s ohledem na fakt, že do dětského domova se většina dětí dostává až ve vyšším věku a je velmi málo dětí, které zde byly od narození až po ukončení ústavní výchovy.

Autor: Alexandr Sýkora | karma: 31.12 | přečteno: 1684 ×
Poslední články autora